První rande
Když jsem šla cestou domu nemohla jsem se vzpmatovat z toho co se stalo pořád a pořád jsem si to v hlavě přehrávála když mě ofoukl silný vítr a já si uveědomila, že mám větrnou podstatu.
"Hmm... Ai říkala, že mám větrnou postatu hm... by mě zájímalo jak funguje o co dělá hm..."
Uviděla jsem na zemi pár spadlích lístků a něco mě napadlo...
"Tak schválně jestli to vyjde..." řekla jsem si v duchu
Dřepla jsem si a chvilku civěla na lístek. Začala jsem se soustředit na lístek a jemně pohupovala prstem, najednou se list vyhoupl nahoru a pohupuval se směrem dolů.
"Eh... to určitě byl vítr, ale ikdyž..."
Znovu jsem se soustředila na lístek a pohupovala prstem, jak jsem uviděla, že se lístek zvedá tak první obrazec co mě napdl bylo srdíčko a prstem jsem ho ve vzduchu udělala a lístek udělal to samé!
"No téééda supr tak Ai přece nekecala! Vážně mám schopnosti co nikdo nemá!!!"
Cestou domu jsem si ve vzduchu hrála s lístkem a co si si u toho mrmlala.
"Tak a teď salto vzad a piruetku." řekla jsem lístku a prstem ho vedla
"Ehm... ségra je ti dobře? Nepraštila ses do hlavy jen tak čistě náhodou?"
Zeptal se Ichigo když si všiml z okna, že mluvím do větru. Naštěstí si nevšiml lístku co se nademnou vznášel. Nechtěla jsem to bráškovy říkat ještě by si ze mě dělal srandu a po tom jsem vážně netoužila!
"Brácha?"
"Hmm co?"
"Je už večeře hotová?"
"Jo je určo ti bude chutnat!!!" a zlověstně se zasmál
"Fáákt tak to je supr mám hlad jako vlk a co je doufám, že ovocný knedlíky nebo mini masový knedlíčky?!" olízla jsem se
"Ne ne ségruška jseš úplně vedle!!!"
"Co jakto?"
"Protože je kop..."
Bráška to ani nedořekl a mě bylo jasný, že koprová! Metelila jsem si to na záchod jak namydlenej blesk páč jenom jsem o kopru slyšela vzdycky jsem se pozvracela! Brácha se svijel v křečích u břicha jak se smál. Jak jsem tak čuměla do záchodový mísy s vražednym pohleden jsem myslela jen na to jakou cenu mi dají až se bráchy zbavím a to provždy!!! Po 5 min jsem se vyhrabala ze záchoda, když mě táta křikl ať se du najíst a už jsem znova objímala náš záchod!!!
"Fuj to bylo něco brrrr... Tááák a teď se půjdu vykoupat a spát o hladu!"
"Héééj Sakuro volá ti tvůj kluk." zavolal Ichigo zezdola
"Co?! Já nemám kluka!"
"OK tak já to zevěsim!"
"Ne ne nejá si to vezmu!!"
Seběhla jsem dolů a bráchu vyhodila z kuchyně.
"Prosim taky Sakura!"
"Ahoj"
"A-ahoj kdo volá?"
"Zkus hádat!"
"Ehm si to ty Elliote?!"
"BINGO!"
"Kde si na mě vzal číslo?"
"Od Ichiga! Poprosil jsem ho jestli by mi ho dal."
"Brácha ty ŠMÍRÁKU ŠMÍRÁCKÁ počkej až se mi dosataneš pod ruku!!!!!!!" pomyslela jsem si v duchu
"Ooo vážně, on je zlatíčko, že brácha a vypadni z tý skříněěě!!!" křikla jsem na bráchu
"Ha ha ha tak to bylo dobrý,ani mi neni tvího bráchy líto!Jestli je takovej furt divim se, že ještě neni pod drnem!"
"Jo to já se taky divim, že jsem ho ještě nezabila a myslim do doslova brááácha, vylez z toho rohu!!!"
"Noo... důvod proč ti volám je.."Elliot se trochu zasekl
"A ten důvod je?"
"Jen jestli bys někdy nešla někam ven nebo do kina?"
Jak to Elliot dořekl úplně mi vyrazil dech, zrudla jsem jak přezrálí rajče a nemohla vypravit hlásku!
"Sakuro si tu?"
"Jo jo sem! A moc ráda s tebou někdy někam půjdu!"
"Co takhle pozítří ve 14:00?"
"Jo to mi úplně vyhovuje a kam půjdeme?"
"To je překvápko!"
"Tak ahoj zítra ve škole!"
"Jo jo ahooj!"
Elliot zavěsil a já výskala štěstím, že mám schůzku s nekrásnějšim a nejoblíbenějšim kluken na škole!!!"